V mracích zřím myšlenky těžké, jež zakrývají jasnou oblohu mé mysli.
Já, rozmýšleje o tom, mohu si zvoliti, co vnímati budu. Mraky, či jasnou oblohu.
Většina lidí nevede v sobě boj se slepotou naučenou, kterážto jediný pohled má.
Přišli mraky, neníť jasného nebe.
Až odejdou mraky, zas bude dobře.
V přírodě se to sic takto jeví, ale ne docela. Nebýt větru, mrakové by se nepohnuly.
Tak v každém člověku čistá pozornost jest. Vítr neviditelný, ovšem citelný. Jeho uchopováním a užitím, skrze mraky hledí člověk nejen na modré nebe, ale i na toho, kdo osvěcuje, Bůh Bohů, jeden nejvyšší. Pozornost čisté mysli zaměřená do Slunce života, sama sebe v Něm rozpouští…

0 replies

Leave a Reply

Want to join the discussion?
Feel free to contribute!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.