Přiběhlo děcko hravé ke mně a příteli mému hrnčíři.

Tak, jak to človíčkové divocí a neznalí světa umí, vstoupilo nám mezi slova s otázku: „Strýčku, strýčku… Kdo je starý?“

Zahleděv se do zvídavých očí, zamyslel jsem se ve své mysli…

Jak jednoduché jest odbýt srdce toužící po poznání lživou, ale logickou odpovědí – ten, kdo na to má věk.

A tak rozum povznést nad srdce…

Což není stáří jen rezignací rozumu?

Což není rezignace rozumu jen usychlé a nepoužívané srdce?

Což není usychlé a nepoužívané srdce jen nepochopením života?

Hleděv tedy do zvídavých očí, odpověděl jsem, řka: „Starý je ten, kdo nepochopil život. Poznáš ho dobře – radosti a vtipu s ním není, vypadá jako usychlá větev jabloně, která je sice ještě součástí stromu, ale už žádné sladké jablíčko nevydá.“

„Dobře mluvíš příteli“, řekl hrnčíř, „pojď pojíme, co žena má do šátku mi zabalila.“

Na to vyndal hrnčíř z brašny své šátek a rozbaliv ho, vykutálela se dvě červená jablíčka.

S raráškem v očích pohlédl na mě a řekl: „Ještě nejsme staří…“

Rozesmáli jsme se na celé kolo, až nám tekly slzy z očí.

A život… život byl v ten okamžik krásy plný…

 

V peru mém, co v srdci jest. Myšlenky tyto shromáždil jsem, aby zapsaly se, čtouce, do srdcí otevřených. Žily by pak skrze životy bratří z pokolení na pokolení…

Snad jednou dojdou u každého k naplnění.

Z Boží vůle, rád jsem pobýval na tomto světě a rád, dá-li Bůh, opět budu s vámi všemi…

S úctou a pokorou Váš

bratr Jan Ámos Komenský…

0 replies

Leave a Reply

Want to join the discussion?
Feel free to contribute!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.