Při slunci západu, život dávám svíci, křesadlem svým. Neb temnota číhá na všeliké opomenutí mé, udržeti světla pro duši.
Tak každičký den světlo mi hoří, toť připomínkou, že Bůh jest v přítomnosti se mnou až do usnutí.
Mnoho jiných však ztraceno. Jen sami sebou žijí, o Boží  přítomnosti potuchy nemají.
Bloudíc jak hladová vlčata bez vůdce svého, navzájem se trhají a štvou…
Jsem. Jsem abych žil v Světle a Temnota mě neobsáhla. Starajíc se o své tělo a mysl, vypůjčené Prozřetelností a přitom nezapomínajíc pěstovati a opatrovati ducha svého.
Tak každému dáno jest tolik aby vše unesl, což potká ho a k tomu aby Boha hledal a spasení v srdci svém.
Děj se každému, jak rozhodne…

0 replies

Leave a Reply

Want to join the discussion?
Feel free to contribute!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.