Lžíci v ruce svírám, jsa radostný, že jísti s ní mohu pokrm svůj, nasytiti tělo své a uklidnit mysl svou.
A tak nástroj obyčejný dvojí účinek má. Avšak zjevuje se mi i třetí – symbol lidství a pokoje v duši.
Nejsem snílkem. Bůh dal mi vidění čisté. Tak vidím věci s menším stínem, v světle, jež pravost ukazuje.
Když zřím obyčejných lidí, v oblibě lžíci mají. Pokrmy z darů přírody sobě dělají především, ať kaše či polévky rozličné. K tomu chléb lámou sobě. Lžíce jim postačí.
V jejich srdci klid. V mysli starosti i radosti světského života. Rodina a ves je jejich světem. V koutku duše hoří plamínek víry – tu větší, tu menší.
Když zřím bohatých lidí, zříkají se lžíce. Nevědomí, poslušní Temnotě, s povýšením chápou se vidliček a nožů, oddělujíc se od obyčejných lidí.
Píchají a řežou svůj pokrm, ba i chléb boží.
V mysli jejich více nenávisti a zloby jest. Hledají rozdíly mezi všemi, ve strachu bojují v sobě, navenek války vedou.

Lžíci v sobě svírám, jsa radostný, že jísti s ní mohu pokrm svůj.
S myslí čistou, s pokojem v duši… blízko Bohu, propojen se vším…

0 replies

Leave a Reply

Want to join the discussion?
Feel free to contribute!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.