Přišli se západu s kříži v rukou řka: „Hle, jeden člověk nade
všemi stojí, pastýř náš vyvolený samotným Bohem jedinným…
Přijmi ho ty i lid tvůj a spaseni budete…Však běda vašim duším,
pokud víru pravou nepřijmete, stolec papežský neposlechnete. V ohni
pekelném na věky spočinete…“
Aj, pozornost srdce mého spočinula na nich. I viděl jsem jasně Temnotu
v rouše mnišském, jak spasení nabízí přinášejíc utrpení. Jak po
Pravdě volajíc, zašlapává Moudrost. Jak lid dělí na svaté a
zatracené…
Spravedlnost silná zasáhla srdce mé. Před bohy všemi i nejvyšším
z nich, člověk člověku jest roven. Ctíme ne člověka, ale skutky jeho,
ze srdce vycházející. Netoužíme po spasení ale po Pravdě, lásce
a Moudrosti. Bohové sami, uznají-li to za vhodné, uchvátí duše
naše a rozpustí je ve světle Nejvyššího. A tak to i zůstane.
Pak vyhnali jsme je až k hranicím, ušetřiv životy jejich. Neboť
lidé tito jako my jsouce, jen Temnota je pohlcuje…
Však vráti-li se s mečem, mečem z nich Temnotu vyřízneme, ulevíc
jejich duším…

0 replies

Leave a Reply

Want to join the discussion?
Feel free to contribute!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.