Není náhod v tomto světě. Vše řízeno jest rukou Boží, prozřetelnou.
Však lidské oko a mysl obsáhnouti to nemůže.
Jen ve chvílích ticha v srdci svém záblesk Prozřetelnosti tuším, a střípek daností a Božské ruky zachytávám.
Tu onehdá šel jsem z kopců cestou rozbitou a noha má zemdlená poklesla, div jsem neupadl. Tak zastal jsem v místě, abych odpočnutí sobě dal.
Rozhlížeje se kolem, hledal jsem místo a hle – padlý strom. Kmen akurát vysoko, aby jako židle pro mě rostlá, nabídla mi posed pohodlný.
Tak usedl jsem.
Než vydechnouti mohl jsem, břich můj o pozornost si žádal. Pár kroků ode mě, maliní nabízelo své plody, tak mírou přiměřenou, aby hlad můj byl utišen. Tak zavdal jsem sobě.
Pak usednuv zpět na padlý kmen, ztišení veliké oblažilo mysl mou i srdce mé.
Bohem nejvyšším, připraveno jest pro člověka vždy to, co zasluhuje. A Bohové podřízení, nástrahy vkládají do našich cest. Tu dobré, tu těžké, aby naplnění osudu našeho bylo vždy docíleno, v drobinkách chvil každodenních i velkých událostí.

0 replies

Leave a Reply

Want to join the discussion?
Feel free to contribute!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.