K cestování častému Bůh mě předurčil, nedbaje mé touhy v domově svém celý život prožíti.
Však neníť toto stěžování zoufalé, nespokojené duše. V pousmání hroužím se, jak člověk doufá a jinak Bůh koná.
A námť nezbývá nic jiného, nežli s pokorou jíti se svým životem Božími cestami. Neboť ony jsouce pro nás ty nejlepší, člověku nepřísluší nikterak hudrovati.
Nevíme, co očekávati máme zítřejšího dne. Však naději udržujme v Bohu, že vše, co potká nás, skrytou moudrost obsahuje.
Proto, díky vzdáváme za každý den, ať prožit byv se srdcem otevřeným v jehož rukou jsa otěže rozumu.
Och domove, sladký domove… Jak požehnaní jsou ti, jenž ho okusiti mohou každý den…

0 replies

Leave a Reply

Want to join the discussion?
Feel free to contribute!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.