Lidská mysl podobna jest řece. Voda myslí si, že sama teče kudy chce, mění sílu proudu a směr podle chtění svého. Však povrchnost to jest. Koryto řeky, to skryté a neviditelné rozhoduje o všem. I mysl lidská v mdlé rozumnosti své myslí, že vše jest podle jejího přání. Však mysl má své moudré koryto, jež ji prostor dává, ale i omezuje a jedním směrem popohání a to do moře srdce svého. Jakkoli se mysl zamotá v životě svém, nakonec odpočnutí nachází v moři srdce. Tam, kde již není sama sebou, ale jest součástí oceánu. Tam končí svou pouť zjevně všechny řeky a skrytě všechny mysli…

0 replies

Leave a Reply

Want to join the discussion?
Feel free to contribute!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.