Nohou svých važ si. Neboť nevedou tě toliko jen po cestách prašných za cílem zjevným. Nohy tvé mimoděk přivádí člověka v místa, kde Boží přítomnost čeká na příchod člověka. Všimne-li si či nikoli, je už na něm.
Rukou svých važ si. I ty nečiní jen to, co zjevné jest, podle lidské vůle. Samy v čase otevření srdce a ústupu rozumnosti, nástrojem Božím jsou. Pak konají věci roztodivné a všeliké zázraky mocné.
To Bohové hrají s našimi těly své hry a najevo vystupuje, že nejsme pány největšími sami nad sebou. Ale tělo propůjčeno máme k užitku jako nástroj…
Leave a Reply
Want to join the discussion?Feel free to contribute!