Kým jsem? Dívaje se do vod klidných, zřím svou tvář a kolikráte, nepoznávam ji. Toť, že bych já byl? Úsměv v tváři mé poznávají blízcí moji. Zuřivost měnící rysy mé, poznávají nepřátelé. Hloubání v nitru mém poznávají jen stromy posvátné, neboť vůkol není živáčka.

Kým se jevím druhým, nemusím býti v pravdě skutečně já. Sama sebe překvapuji často myšlením i jednáním svým. Když zraněn byvše mečem, Boží milost uchvátila mě a já dívaje se na své tělo v bolestné křeči, sám uvolněně sledoval jsem utrpení své nezúčastněně.

Kým tedy jsem. Tělem a jeho strastí? Ne.

Náladami střídavými? Ne.

Myšlením lidským? Ne.

Pak tedy Bohem samotným, jenž tvoří? To také ne.

Však Bohu jsem blíž než člověku, byť sám jsa stále lidským… 

0 replies

Leave a Reply

Want to join the discussion?
Feel free to contribute!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.