V mracích zřím myšlenky těžké, jež zakrývají jasnou oblohu mé mysli.
Já, rozmýšleje o tom, mohu si zvoliti, co vnímati budu. Mraky, či jasnou oblohu.
Většina lidí nevede v sobě boj se slepotou naučenou, kterážto jediný pohled má.
Přišli mraky, neníť jasného nebe.
Až odejdou mraky, zas bude dobře.
V přírodě se to sic takto jeví, ale ne docela. Nebýt větru, mrakové by se nepohnuly.
Tak v každém člověku čistá pozornost jest. Vítr neviditelný, ovšem citelný. Jeho uchopováním a užitím, skrze mraky hledí člověk nejen na modré nebe, ale i na toho, kdo osvěcuje, Bůh Bohů, jeden nejvyšší. Pozornost čisté mysli zaměřená do Slunce života, sama sebe v Něm rozpouští…

Neklam sám sebe úspěchy svými, že jen ty, na nich máš podíl největší. Jsa jen hračkou Bohů, nezmůžeš sám ničeho.

Jen ten, kdo vládne sobě samému, jest vyvolený, kterýž může ovládati život svůj, a jemuž i Bohové vzdávají úctu…

Mnozí přichází, jakous církví se pásají a slibují věčný život. Za maličkost. Zříci se máme života svého a moudrosti předků. Říkám jim i vám všem, věčný život v skrytu každý v sobě nosí bez výjimky. Ať věřící v jakéhokoli Boha svého či nevěříc ničemu z toho.

Obchodovat s tím, co je svaté a všem dané, jest horší než vraždění.
Přímou cestu neukazují, věčnost nežijí a jen z vlastního prospěchu lžou a na sebe pozornost strhávají.
Temnotou a červem jest každý, kdo na přímé cestě k nejvyššímu z Bohů klade jako překážku sebe či modly všelijaké.
Svobodni jsme a svobodni zůstaneme…

Co zjevné naším očím jest,není Pravdou.
Však z Pravdy to zrozeno bylo.
To, co tedy člověk nazývá Pravdou, jest pouhým názorem o ní.
Pravda sama, zjevuje se za myslí klidnou, jako hladina vody, nezčeřenou ničím, čím se mysl zaobírá nebo ji rozechvívá.
Za myslí jest Uvědomění.
Za Uvědoměním jest Pravda.
K této Pravdě směřuje vše a každý…

Nohou svých važ si. Neboť nevedou tě toliko jen po cestách prašných za cílem zjevným. Nohy tvé mimoděk přivádí člověka v místa, kde Boží přítomnost čeká na příchod člověka. Všimne-li si či nikoli, je už na něm.

Rukou svých važ si. I ty nečiní jen to, co zjevné jest, podle lidské vůle. Samy v čase otevření srdce a ústupu rozumnosti, nástrojem Božím jsou. Pak konají věci roztodivné a všeliké zázraky mocné.

To Bohové hrají s našimi těly své hry a najevo vystupuje, že nejsme pány největšími sami nad sebou. Ale tělo propůjčeno máme k užitku jako nástroj…

Hodnoty v životě lidském jsou dvojího druhu – materiální a duchovní.
A každý člověk vybírá si podle srdce svého, na kterýchže bude stavěti život svůj.
Kdo rozhodne se pro matérii, umírá prázdný.
Kdo rozhodne se pro duchovno, těžkosti životní naň dolehnou a většina takových k matérii zpátky přilne. Snad jen výjimečně člověk překonává úděl osudu a k Poznání přichází.
Neníť to o volbě.
Každý zrozen jest do hmoty, aby vyznav se v ní, k uvědomění došel, že nejen ona naplňuje život vezdejší.
Tak pevně nohama na zemi, uzralý, nevzdává se matérie, ale pevným krokem kráčí k duchovnímu středu.
Hodnoty propojujíc, směr jasný před sebou, v brázdě života zanechávajíc stopy své, plné světla Poznání. By každý dobře se měl, po těle i po duši své…

Proč by se měli lidé zajímat o jiný způsob stravování, než jaký se jim předkládá komerčně a běžně si ho kupují v prodejnách?
Proč by se měli zajímat o jinou životosprávu?
Protože kdo si chce udržet zdraví a životní pohodu, měl by konzumovat živiny.
V běžné stravě se živiny téměř nevyskytují, a tak musíme hledat alternativní způsob – ve zdravé výživě. Neboť tam jsou živiny a tam je možnost udržet si zdraví, tím pádem žít kvalitnější život.
Jak poznáme, kdy máme přejít na zdravou stravu, a že máme málo živin, že nám chybí a nejsme správně vyživováni?
Ono je to tak. Člověk, když se nezajímá vůbec o nic, tak to pozná podle toho, že mu je zle. A je mu zle pořád a nejde to ničím napravit. Léky pomáhají jen trochu a nebo už nepomáhají vůbec. A takto přicházíme k možnostem, že jsou ještě jiné způsoby, jak si dát tělo do pořádku, jak postupně získat zdraví a takto se pomalu dostáváme ke zdravé stravě.
Pro člověka, který přemýšlí dopředu – preventivně, tak zde je to něco jiného. Takový člověk se dívá např. na kvalitu nehtů, vlasů, není spokojen se svou pokožkou, někomu některá jídla v žaludku nedělají dobře, nebo je častěji nemocný (vícekrát než 2x do roka) a toto vše jsou signály dopředu, že něco v těle není v pořádku, a že by se měl zajímat o to, co jí a doplňovat živiny.
A nestačily by potravinové doplňky?
Potravinové doplňky za sebou mají velikou reklamu (slibují nám hory doly), ale pokud jsme pozorní, tak vidíme, že neslibují plné zdraví, ale vždy jenom zlepšení jako třeba – pomoc od bolesti, vitálnější organismus, posílení. Nikdy tam nenajdete nic o vyléčení, o plném zdraví člověka. To by nás mělo zarazit.
Druhá věc je, že ač máme více potravinových doplňků, vitamínů atd.., přesto lidé nejsou zdravější.
Kde je chyba, že automaticky netíhneme k potravinám plným živin, ale neustále konzumujeme potraviny, které nás ničí, ke zdraví nepřivádí a kde nejsou živiny? Proč se nezaměřujeme na to zdravější?
Protože naše přirozenost (když si to řekneme napřímo) je zmanipulována přísadami potravinářských výrobců. To, co se nám prodává, není ohled na přirozenost našich chutí, ale na zvýšení chutí. To znamená, že výrobce potravin vyrábí své výrobky tak, aby chutnaly silněji (ať už sladčeji, křupavěji…) nebo aby měly větší aroma než konkurence. Tím pádem jsme se dostali do smyčky, ze které člověk velice těžko unikne.
Jinými slovy – chutě u výrobků jsou daleko silnější a my tím (bohužel) čím dál více ztrácíme přirozené chutě. A když se potom vrhneme na zdravou stravu, automaticky nám nechutná, neboť naše chutě už jsou přizpůsobeny chemickým stimulantům v běžně dostupných potravinách.