Co jest na místě, jen se tak zdá oku rozumnému. Všecko má svůj pohyb. Někdy viditelný, jindy neviditelný. To, co se hýbe, zjevně doputuje daleko. Však cíl putování může být stále stejně vzdálen, jakož by ani kroku učiněno nebylo. Cíle všech stejné jsou. Ať už láska, štěstí, naplnění….

Podstatnější však jest, kde hledati. A tak jen pramálo jich, co stojíc zdánlivě na místě, putují širými pláněmi vlastního nitra a nachází bohatství, jež konce nemá. Srdce každého a všeho skrývá všechny cíle cest, jež lze vymysliti….

Krajina sama své zvyky má. A člověk v krajině žijící, její zvyky přijímá, sám sebe krajině přispůsobuje a šlechtí tímto lidství své. Tak určili Bohové a takto zachováno budiž po věky věků. Kdožkoli všel by do cizí krajiny a zvyky své si zachoval, nepřispůsobiv se, nepřítelem a škoditelem krajiny té jest. Stejněž tak zlem pro tyž, co tam žijí. Oddej se krajině, ať srdce tvé tlukotem svým, se srdcem krajiny splyne. Dá ti sílu státi proti Zlu zpříma…

Při Temné noci, kdy Temnota ovládala mysl lidí, zjevili se Bohové a posledním vidoucím předali dar, nadevše vzácný.
Chléb. Z pomletých kvašených semen travin dělaný, v ohni pečený. Lámali ho řka: „Nejvyšší z Bohů, ten jediný, který nás stvořil, posílá sám sebe, Světlo. Snězte každý díl svůj. Světlo bude kolovati v žilách vašich a Temnota pozbude moci nad všemi, kdo ho okusí. Bratrství oživí vaše srdce a červi zmaru a nenávisti opustí vaše útroby. Chléb, nechť je vám věčnou připomínkou Božské přítomnosti ve vás…“

Když smutek a neštěstí zaplavují duši, jak linoucí se mlha z kopců do údolí, člověk netuše, nejblíže je Bohu nejvyššímu.
Kdo odpoutá se od myšlení zbytečného a jen na bolest srdce hledí, stává se svědkem svých strastí.
Blizounko Božskému tichu, vzdálen od smutku a neštěstí.
Jest to odpočnutí, které tento svět nezná.
Jest to probuzení, čekající na každého z lidí, jenž spí ve svém zármutku…

Život jen jeden jest. Jeden jediný. Ten cítím v srdci svém a stává se, že jsa Jím pohlcen, neníť už nic, ani já, jen ten Život po věky věků.
Tak nelpě na schráně těla svého, žiji okamžikem Života.
Co jest smrt než výdech…
Já znovu v schráně nové nadechnouti se musím a dál žíti Život tam, kdež jsem ho včera završil.
Toť tajemství, jež Bohové mi odhaliti dopustili…
Nezapomenuž tohoto v žádné schráně své…

Spravedlivá rozumnost jest nástrojem lásky.
Bez lásky jest rozumnost špatností. Tvoří a staví, a vztahy splétá jen pro sebe sama, ku svému prospěchu, k naplnění představ vlastních. Zlem jest pro druhé, slibujíc jim dobro.
Jen a jen láska můžeť udělati z rozumnosti dobrý nástroj.
Láska však, ne od druhých přijímaná, ale ve vlastním srdci pěstěná.
Tato jediná, věčná, na nikom a na ničem neodvislá, jest ta pravá…

Boží spravedlnost jest toto:
Kdož otevřené srdce má, dostává od života hojnost.
Kdož jen rozumnost užívá, mnoho práce je za hojností jeho.
Hojnost srdce jest k užitku všem.
Hojnost rozumnosti jest k užitku jen tomu, kdo rozumnost tuto má.
Otevřené srdce žije lehce v hojnosti i bez ní.
Rozumnost žije těžce bez hojnosti a nakonec těžce se strachem v hojnosti.
Buď moudrý ve svém žití.

Člověk má v mysli mnoho různých přání, jež nutí ho, dělati vše možné, by se mu alespoň jedno vyplnilo. I v srdci svém člověk nosí tužeb nepočítaně a všemožně snaží se nasytit jejich hladovost.
A tak běží žití lidské, od přání k přání, od touhy k touze a konce nevidno. Oprosti se od všeho i od sebe sama na krátký okamžik. Zjeví se Tobě plnost Života. Jest to probuzení. Hladovost zmizí a tebe dotkne se Boží přítomnost…

Jaký den bude, předem dáno jest Boží prozřetelností – jestli mraků bude hojně či nikoli, větrové zda povanou, s kým potká se člověk a v který čas…
Jediné, co člověk v rukou svých má, jest mysl jeho.
Co myslí, co cítiti bude v srdci svém – toť jeho volba svobodná a podle ní Bůh sám určí, což se dále stane, kam a za jakých okolností bude se život ubírati…
Jest to veliké tajemství, kteréž kdo odhalí, stává se pánem osudu svého a příčinou změn lepších ve všehomíru…

Při všech Bozích pravím Vám, – život jež žijeme je jen mámením.
Ať dobré či špatné konáš, výsledkem jest zkušenost. Tu radostná, tu bolestná. A všichni nakonec v smrt se ubíráme. Zákony dodržujíc nebo překračujíc.
Být takový či jiný, je mámení a hrou Bohů.
Smyslem skutečným jest poznat sebe. Pod klamem osoby, skrývá se Já. Já, jest opravdovým životem člověka. Cíl můj i Váš.
Pak život nezkalí ani smrt…