Moudrost týdne 41.

Voda jest svojí podstatou nejblíže Bohu všemohoucímu. Máť v sobě všechny vlastnosti živlů.
Horkost i studenost, v beztvarosti podstatu všech tvarů. Pevnost i proměnlivost. Přijímání i odpudivost. Prázdnotu i věčnou paměť.
Dává život a dokáže ho i vzít.
Bez vody, tak jako bez Boha, nelze žíti žádnému člověku ani všeličemuž živému.
Ke zdraví těla jest i k očištění duše.
Voda je tajemství Boží přítomnosti. Voda je zjevení Boží…
S každým douškem vody, utvrzujeme přítomnost Boha jediného v sobě.
A tak ve skutečnosti není nevěřících – je jen pár těch, co zapomněli…

Moudrost týdne 40.

V životě lidském neučíme se jen od dětství choditi, nýbrž choditi vědomě, správnými cestami a zpříma nejen tělem, ale hlavně duší svou.
Však většina lidí, kterou jsem potkal, naučila se jen beze smyslu spěchati z místa na místo, hnána svými pocity a představami.
V starostech svých a obavách zapomínají, že údy a rozum spojeni mají býti srdcem a to má rozhodovat o činech a cestách lidských…

Moudrost týdne 39.

Prý z čar na rukou věštit osud se dá. A od věštců dvě tváře choditi vídávám, byť mnoho různých lidí tam přichází.
Proč však jen dvě tváře odchází?
Jež to proto, že jedni slyší – dobré vás čeká, však druzí odnáší si – bude hůř..
Tak přemítám v sobě: proto Bůh nakreslil čáry osudu do rukou lidských, aby jedni radostní a druzí nešťastní byli?
Jak pošetilé…
Zvěstování budoucích věcí jest tu pro člověka, by rozhodl se žíti stejně či změnil sebe sama a tímto i osud svůj.
Danost osudu je ve stejnosti jeho.
Buď stejný člověče a dané tě čeká.
Buď jiný a osud je změněn.
Tak ku pomoci čáry osudu do rukou lidských Bůh nám vepsal.
Ku pomoci, varování, i naději…

Moudrost týdne 38.

Rád pod stromy v květu sedávám a obalovati a prostupovati se nechávám bzučením včel.
Onen zvuk křídel jejich, chvění způsobuje mé duši, a mysliti v ten okamžik nemohu a nechci.
Jen chvění života cítiv, existuji beze jména, bez myšlení svého.
Stav ten, popisovati lze těžko… Lehce je, posvátně a klidně, ba tiše v srdci.
Požehnaní včelí tvorečkové, svou existencí a prací navrací člověka k podstatě života, snad více než nějaké kázání či kostel plný obrazů a soch.
Strom plný včel, – Boží chrám…

Moudrost týdne 37.

V údivu stojím a hledím na mistrovské dílo řezbáře, jež z dřeva vydloubává podobu ptáka, srny neb zvířectva všelijakého.
Hledím a myšlení mé béře se jinými cestami od lidí vůkol. Až překvapiv sám sebe, stává se mi – jakož teď…
Jest představa zvířete v mysli onoho řezbáře a on vtiskává ji polínku v rukou svých?
Nebo jest představa skryta v dřevě a řezbář jen čte v něm a představa mu je tímto dána?
Když sleduji západ slunce a představy zjevují se v mysli mé, jsou skutečně mé, nebo západem slunce tvořené.
Kde myšlení naše vlastní má konce a kde jest jen odrazem věcí vůkol.
Kolik života svého žijeme skutečně ze sebe a kolik podle představ druhých?…

Moudrost týdne 36.

Útulnost a rovnost cest po kterých kráčím, rozličná jest.
A někdy cesta nepěkná přede mnou se vine a jiné v dohledu není.
Tak kráčím, i když nechci křivolakou rozbitou cestu a těžkost v nohách, pak i na srdci cítím.
Však bedlivě hledím vůkol. A hle, tu kámen majestátní, tu strom se slávou života. Oude, na kraji lesa, král jelen se svými družkami, obhlíží své panství.
Tuť cesta jakákoli, nezdá se už býti toliko těžkou, neb odměny za pozornost mojí, dostává se mi a srdce mé pookřává…
Tak pamatuj člověče mých slov.
Jakkoli těžkou cestou v životě jdeš, rozhlížej se pozorně vůkol. Nejen strastí je cesta tvá plná. Jen zvedni zrak od nohou svých od země po které kráčíš…

Moudrost týdne 35.

Proč jest v horách tak krásno? Proč ti, jež jsou zahlceni starostmi nebo stiženi dlouhodobými neduhy utíkají do hor?
Neníť to křišťálovou vodou potoků, neníť to průzračným vzduchem ani panenskou přírodou s nádhernou vyhlídkou.
Jest to tím, že výšiny tyto dotýkají se nebe. Jest to místo, kde potkati se člověk může s Bohem.
V oné nesmírnosti ticha a prostoru, ve větru zní Boží šepot.
Ve vysokých horách odkryta jest mohutnost Boží.
V potocích Jeho krev života a bylinách Boží odpuštění.
Bůh v horách zjevuje sám sebe a ti kdož tam přichází pokorní a tišší, odnášejí si Jeho milost…

Moudrost týdne 34.

V parném letním dni, hledal jsem stínu malinko na kraji lesa plném rozličných balvanů.
Až našel jsem otvor neveliký a za ním, jak malý stoh slámy jeskyňku. I všel jsem do vnitřku a na chvilku odpočíval od slunce silného. Tu všimnul jsem ušima svýma nezvyklého ticha, jež mě oddělovalo od zpěvných ptáků, šumění větru a zvuků vůkol.
Pak mé oči uviděli všudy přítomné světlo, jež pohlcovalo barvy mých šatů. Nos můj vůně luk a léta ztrativ, naplnil se jemným pachem vlhka a mechu uvnitř. Jak v lůně matky náhle ocitl jsem se. V posvátném okamžiku zrození. Byl jsem jak na počátku života. Chráněn lůnem matky, její láskou a bezpečím. Touhu však pocítil jsem velikou, být součástí života tam venku, kde vůně a barvy jsoucí, čekají na objevení mé.
Tak slíbil jsem sobě samému, že vyjdu z jeskyňky této, jako člověk lepší. Vážící si každé chvíle života, jako zázraku největšího.

Moudrost týdne 33.

Býti člověkem jest výsadou. Rozhlédni ve vůkol – z tolika možných tvorů, právě ty jsi bytostí lidskou. Proč? Proč právě ty?
Proč právě v tebe vložil Bůh svoji důvěru? Věří, že budeš dobrým člověkem. Rozvážným spolutvůrcem života. Moudrým a láskyplným člověkem.
Radostně pomáhati, tiše odpouštěti a s pokorou a srdcem otevřeným žíti v Boží přítomnosti.
Jakou jsi lidskou bytostí ve svém životě?
Jaký jsi člověk?…

Moudrost týdne 32.

Vidím-li déšť, cítím Boží slzy. Jest to smutek nad lidským žitím svázaným majetkem a půdou, s pěstovaným sobectvím a nenávistí víc než s Boží přítomností.
Vidím-li déšť, cítím Boží naději. Neboť s každou kapkou deště, Bůh vkládá do člověka víru v probuzení jeho.
Jsme synové Boží. Všichni. Každého z nás zasáhne kapka Boží milosti.
Tak všichni máme naději na probuzení…
Nikdo není ztracen, nikdo není sám…