Moudrost týdne 49.

Lžíci v ruce svírám, jsa radostný, že jísti s ní mohu pokrm svůj, nasytiti tělo své a uklidnit mysl svou.
A tak nástroj obyčejný dvojí účinek má. Avšak zjevuje se mi i třetí – symbol lidství a pokoje v duši.
Nejsem snílkem. Bůh dal mi vidění čisté. Tak vidím věci s menším stínem, v světle, jež pravost ukazuje.
Když zřím obyčejných lidí, v oblibě lžíci mají. Pokrmy z darů přírody sobě dělají především, ať kaše či polévky rozličné. K tomu chléb lámou sobě. Lžíce jim postačí.
V jejich srdci klid. V mysli starosti i radosti světského života. Rodina a ves je jejich světem. V koutku duše hoří plamínek víry – tu větší, tu menší.
Když zřím bohatých lidí, zříkají se lžíce. Nevědomí, poslušní Temnotě, s povýšením chápou se vidliček a nožů, oddělujíc se od obyčejných lidí.
Píchají a řežou svůj pokrm, ba i chléb boží.
V mysli jejich více nenávisti a zloby jest. Hledají rozdíly mezi všemi, ve strachu bojují v sobě, navenek války vedou.

Lžíci v sobě svírám, jsa radostný, že jísti s ní mohu pokrm svůj.
S myslí čistou, s pokojem v duši… blízko Bohu, propojen se vším…

Moudrost týdne 48.

Není náhod v tomto světě. Vše řízeno jest rukou Boží, prozřetelnou.
Však lidské oko a mysl obsáhnouti to nemůže.
Jen ve chvílích ticha v srdci svém záblesk Prozřetelnosti tuším, a střípek daností a Božské ruky zachytávám.
Tu onehdá šel jsem z kopců cestou rozbitou a noha má zemdlená poklesla, div jsem neupadl. Tak zastal jsem v místě, abych odpočnutí sobě dal.
Rozhlížeje se kolem, hledal jsem místo a hle – padlý strom. Kmen akurát vysoko, aby jako židle pro mě rostlá, nabídla mi posed pohodlný.
Tak usedl jsem.
Než vydechnouti mohl jsem, břich můj o pozornost si žádal. Pár kroků ode mě, maliní nabízelo své plody, tak mírou přiměřenou, aby hlad můj byl utišen. Tak zavdal jsem sobě.
Pak usednuv zpět na padlý kmen, ztišení veliké oblažilo mysl mou i srdce mé.
Bohem nejvyšším, připraveno jest pro člověka vždy to, co zasluhuje. A Bohové podřízení, nástrahy vkládají do našich cest. Tu dobré, tu těžké, aby naplnění osudu našeho bylo vždy docíleno, v drobinkách chvil každodenních i velkých událostí.

Moudrost týdne 47.

U stolů sedávám rozličných – některé prosté, hrubé jsou, jiné zdobené ku kráse.
Dřevo jako dřevo, jest pohled plytký a nerozumný.
Neboť zdobený stůl srdce pohladí a krásu v duši probouzí.
Pak mysl lidská blízko jest Boží přítomnosti.
Tak podobné jest s člověkem, byť jednoho druhu všickni jsme, – tvarovati myslí i tělem měli bychom sebe ke kráse vést. Ať každý jeden z nás jest obrazem Božím a ne zmetkem sama sobě i druhým…

Moudrost týdne 46.

Cesta k Bohu jediná jest, byť Bůh sám mnoho rozličných má jmen.
Ta cesta zove Láska. Nikdež kolem ji nelze nalézti ryzí a opravdovou, než v srdci svém.
Tam uvnitř se rodí.
Tam uvnitř roste a přetrvává.
Kdožkoli ji v srdci nachází, s ní věčnost získává darem. A tichost a klid, jakéhož nikde na světě nalézti nelze.
Ve jménu Boha nikdy nelze vésti války ani trestati.
To Zlý vstupuje do mysli člověka a Temnota zahaluje srdce jeho. Pak lidskost mění se v zrůdnost, v jakékoli podobě odporná Bohu.
Neboť Bůh jest Láska a nic než Láska…

Moudrost týdne 45.

K cestování častému Bůh mě předurčil, nedbaje mé touhy v domově svém celý život prožíti.
Však neníť toto stěžování zoufalé, nespokojené duše. V pousmání hroužím se, jak člověk doufá a jinak Bůh koná.
A námť nezbývá nic jiného, nežli s pokorou jíti se svým životem Božími cestami. Neboť ony jsouce pro nás ty nejlepší, člověku nepřísluší nikterak hudrovati.
Nevíme, co očekávati máme zítřejšího dne. Však naději udržujme v Bohu, že vše, co potká nás, skrytou moudrost obsahuje.
Proto, díky vzdáváme za každý den, ať prožit byv se srdcem otevřeným v jehož rukou jsa otěže rozumu.
Och domove, sladký domove… Jak požehnaní jsou ti, jenž ho okusiti mohou každý den…

Moudrost týdne 44.

Papír jest Boží tváří. Člověk vpisuje perem svým do ní myšlenky své. Boží tvář unese všemožné myšlení lidské, jsa dobré, srdcem stvořené i pokřivené rozumem lstivým a sobeckým.
Však co jest psáno, jest i dáno..
Život člověka odvíjí se od myšlení jeho – jaký jest. Na Boží tvář pak každý z nás píše skrze slova osud svůj.
Hlupák hloupostí svou obtěžkává papír. Moudrý moudrost vpisuje otevřeným srdcem s lehkostí.
Ti, co psáti neumějí či nechtějí, křičí svůj osud na dvorcích svých i tržištích. A Boží oko shlížející z nebe rce: „Jak mluvíš, takový život zasloužíš.“
Ať člověk prostý nebo vzdělanec, každý zjevuje svůj osud slovem aj písmem.
Víš, nevíš – jest nepodstatné.
Protož slovo své vážím srdcem, než z úst nevratně vypuštěno jest.
Než Boží tvář obtěžkám perem svým, zkoumám, jestli Ďábel jedu svého neukápl do mysli mé…

Moudrost týdne 43.

Zkoumal jsem svého času, proč tolik poradních spolků a zástupců lidu náhle mezi lidmi se objevuje. Názor proti názoru stojí a domluviti se je jim zatěžko.

Skutečnost jest taková.

Čím méně pravého vzdělání, tím méně člověk cítí propojenost života. Pak samotinký v životě svém stojí a nemaje vlastních názorů, přijímá cizí názory za vlastní.

O sebe po duši se nestará, jen rozum krmí. A ten rozum bez duše tupý jest.

V tuposti své zapomíná žít sám v sobě a v souznění s druhými. A tupost jeho mu velí, ať se někdo postará, bych se měl líp.

Ať někdo obveselí mě, spravedlnost pro mě učiní, zdraví mi navrátí, zabezpečí mě a povýšší …

A tak, zástupci lidu zjevují se. Slibují a slibují a jen sami výhody pro sebe mají.

Zbavme se tuposti. Starejme se o sebe sama po duši. Starejme se o druhé, jako o sebe sama. Rozhodujme, milujme a radujme se z toho, co nám dáno jest.

Přehnané tužby kroťme a naplňujme ty, na kteréž dosáhneme. A hlavně v Boha jedinného věřme, neboť on jedinný hodnotu životu našemu dává i odměny převeliké…

Moudrost týdne 42.

Mé oči spatřili mnohokrát, jak matka s otcem kárají dítky své řka: „mluvte pravdu, ať lež z úst vašich již nikterak nevychází“…

Však jakoužto pravdu myslili?

O pravdě ústa hovoří mnohá. Od rolníka, výběrčího daní, starosty, šlechty, ba i duchovních.

Každý však svou pravdu hlásá a k té, co nám hladí mysl přikláníme se každý.

Toť však není Pravda. Jen názor ten a jiný.

Jen Bůh samotný, jediný může Pravdu sdělovati. A činí tak neustále. Jeho ústa jsouce vítr tichý i bouře veliká. Zurčení potůčku i hukot řeky.

Ale hlas jeho slyšen jest i v krocích lidských, zvuku sekery, nabírání pokrmu na talíř.

Však Pravda Boží slyšena jest i v dechu lidském, ba i tlukotu srdce člověčího.

A co jest onou Pravdou? Co jest oním tajemstvím?

„Já Bůh jsem vším, a skrze všecko ve všem… i v tobě člověče…

Moudrost týdne 41.

Voda jest svojí podstatou nejblíže Bohu všemohoucímu. Máť v sobě všechny vlastnosti živlů.
Horkost i studenost, v beztvarosti podstatu všech tvarů. Pevnost i proměnlivost. Přijímání i odpudivost. Prázdnotu i věčnou paměť.
Dává život a dokáže ho i vzít.
Bez vody, tak jako bez Boha, nelze žíti žádnému člověku ani všeličemuž živému.
Ke zdraví těla jest i k očištění duše.
Voda je tajemství Boží přítomnosti. Voda je zjevení Boží…
S každým douškem vody, utvrzujeme přítomnost Boha jediného v sobě.
A tak ve skutečnosti není nevěřících – je jen pár těch, co zapomněli…

Moudrost týdne 40.

V životě lidském neučíme se jen od dětství choditi, nýbrž choditi vědomě, správnými cestami a zpříma nejen tělem, ale hlavně duší svou.
Však většina lidí, kterou jsem potkal, naučila se jen beze smyslu spěchati z místa na místo, hnána svými pocity a představami.
V starostech svých a obavách zapomínají, že údy a rozum spojeni mají býti srdcem a to má rozhodovat o činech a cestách lidských…