Když déšť skrápěl tvář mého děda, on cítil v každé kapce přítomnost
bohů.
Dnes však Chytrost vládne a Moudrost ustupuje.
Tak chytrý jen vodu a mraky vidí. Křičí, hle vím. Slepý na vidoucího
hraje si.
Když děd můj do ohně hleděl, v plamenech viděl život
svůj i tváře svých předků. Očištěn světlem, posílen teplem, měnil
sebe v lepšího člověka.
Chytrý jen spalování dřeva k užitku svému vidí a nos krčí znechucen
kouřem.
Děd můj kladl mi na srdce tato slova…
„Kdo hledí hlouběji do nitra věcí a hledá skryté, prohlédne
a Moudrost usídlí se v jeho srdci.
Kdo po povrchu věcí očima svýma pátrá, i kdyby spočítal a
popsal všechny stromy a zvěř světa, jen hloupejším chytrákem
se stane…“

Za prastarých dob Války s Temnotou, stáli jsme bok po boku, v
jednom šiku se svými bohy. V mlze strachu, ve větru zoufalství,
bojovali jsme se Stíny. Požírači trhali naději ze srdcí v našich hrudích
až zbyla jen prázdnota.
A my bojovali dál. Vyhaslí a bez naděje. Až do konce konců. A zvítě-
zili jsme.
Temnota poučena, v skrytu působí, od
těchto dob. Každý z nás musí čelit Temnotě sám ve svém nitru.
I Bohové skryly své tváře, čekajíc na naše zavolání.
Tak dnes vidí se sám člověk na tomto světě. Jakoby nikdo a nic, co
okem svým nezahlédne, neexistovalo.
Však měj se na pozoru. Co skryté jest, zjevné se stane. Rozhodouj
moudře, neb nejsi tu sám…

Věz, že Bohové si tě vybrali, abys v každém svém zrození
Světlo nosil a vydával ze sebe.
Tak, ne těžce ale lehce mluv a vtipu čas
od času přidej.
Starosti a chmury v krátkosti probírej a na řešení se soustřeď.
Nemnož beznaděj i když srdce ti svírá ale bojuj v naději,
neboť to jest tvým údělem.
Vykřič se Bohům z bolesti své až k Tichosti srdce svého, pak
jsa schopen naslouchati, odpověď bude ti dána.
Pracuj a lenosti nepodléhej, toť přítomnost Temnoty.
A hleď na svět očima Bohů. Neboť vše jest dobré i ty
sám…

Pravdu,štěstí,moudrost,naději nelze nikdy potlačiti.
Neboť předkové naší rodí se znovu do našich rodů. Tak i my
budeme se opět rodit v příštích pokoleních, nosíc si v srdcích,
co jsme se naučili a žili.
To jen Temnota lže a strachu množí, že co zapomenuto jest,
už navždy ztraceno.
Pochyby vkládá do koloběhu zrození, že blábol to jest.
A i když mysl může býti zviklána v tomto, srdce ví své.
A na skutečnosti této nic se nezmění.
Oj,vesel se člověče,žití tvé jest nekonečné a Světlo boží
stále tě vyprovází…

Temnota vstoupila do srdce tvého, povyšuješ li důležitost svou
nad ostatní. Pak věz, že Temnota dává ti úspěchy tvé, jevíc
se dobré, však prožrané hnilobou.
Temnotě vymknout se dá takto.
Při každém úspěchu pokoru pěstuj neboť ne ty sám ale Bohové
na tvé straně činili se.
Bez tebe dělo by se taktéž. V jiné době, jinak a někomu jinému.
Proto nejsi důležitý, jen to tak vypadá.
Děje-li se tobě dobré a štěstěna vyprovází tvá rozhodnutí, je
to výzva Bohů. Když sobě dokážeš způsobit toliko úspěchů,
o kolik více dokážeš udělati dobra ostatním, snaž se víc…
Drž se těchto rad a Temnota na tě nedosáhne.
A má-li tě, utíkati bude od tebe, jak spráskaný pes…

Rod náš nemnoží se rozením dětí z našich žen, nýbrž
výchovou každého jednoho. A to výchovou zkušeností, vlastní.
Přijatá moudrost jest planá a ovoce nenese. Jen chytrost
která jsa bodláčím, jen bolest přináší.
V moudrosti nutná jest vlastní zkušenost a ta buduje silný
rod. Narozen zde či jinde, přicházející jako dítě aj dospělý
muž, co na tom záleží.
Vychovej ze sebe poctivého, zkušeností moudrého. Srdce tvé
nechť miluje námi milované a jsi náš. Bratrství takovéto
více než krev.

Práce dává sílu mysli a lehkost duši.
Ovoce práce krmí srdce klidem a přináší soudržnost mezi
lidmi. Tak u nás koná každý, čehož jest schopen aby úctu
měl sám k sobě a druhým.
Nekape nám ze rtů jed slovy: Ten by měl dělati více.
Nebo i já mám práv svých. Či za nic nemohu, to druzí.
Neposlouchají uši naše srdce zkažené, jež z jedné strany
strach rozsévají a z druhé spasení slibují.
My, prastarý rod, ruku svou vždy k dílu společnému
přikládáme s heslem – pracuj, nestěžuj si, naději pěstuj
a vše ostatní v rukou Bohů jest.

Kdo nežije v Přítomnosti bohů, nosí košili slibů a obléká
kabát pravidel. Vyprovází ho psi Musíš a Nesmíš a on je poštvává
na všechny kolem, hrajíc si na spravedlivého.
Uléha do postele nesplněných představ a přikrývá se peřinou
strachu z příštího dne.
Aj lehko, přelehko je v Přítomnosti bohů, kde život člověku
nepatří, jen tento okamžik a radost z nadechnutí…

V časech těchto, Temnota skrytá za myslí člověka, nutí
jej běžeti rychle k cíli svému a nejlépe všechny přitom
předstihnouti.
Však bohové ústy stařešinů jasně vypovídají. Cesta k
cíli jest podstatnější. Jak po ní půjdeš, kolika pomůžeš,
kým se staneš.
A k cíli, když dojdeš, vyhráno jen blázen mívá.
Moudrý nepolevujíc, cíl svůj do života moudře vkládá
a sžívá se s ním, měníc sebe k lepšímu a k pokoře
srdce svého…

Od velké války s Temnotou, jsme užívali věky míru, jež
pak nastal. Temnota poražena v přímém boji, tisíce roků
sbírala síly své. Poučena, vystupuje opět, skryta v plášti světla.
Sama sebe zakrývá, o sobě nemluví. Nabízí a láká, srdce
nepozorných uchvacuje. Na právo hraje si a zotročuje,
sama neviděna. Lži vtiskává do mysli s drobkem pravdy.
Nemůžeť zvítězit, však pokoušeti se bude neustále…