Moudrost týdne 33.

Býti člověkem jest výsadou. Rozhlédni ve vůkol – z tolika možných tvorů, právě ty jsi bytostí lidskou. Proč? Proč právě ty?
Proč právě v tebe vložil Bůh svoji důvěru? Věří, že budeš dobrým člověkem. Rozvážným spolutvůrcem života. Moudrým a láskyplným člověkem.
Radostně pomáhati, tiše odpouštěti a s pokorou a srdcem otevřeným žíti v Boží přítomnosti.
Jakou jsi lidskou bytostí ve svém životě?
Jaký jsi člověk?…

Moudrost týdne 32.

Vidím-li déšť, cítím Boží slzy. Jest to smutek nad lidským žitím svázaným majetkem a půdou, s pěstovaným sobectvím a nenávistí víc než s Boží přítomností.
Vidím-li déšť, cítím Boží naději. Neboť s každou kapkou deště, Bůh vkládá do člověka víru v probuzení jeho.
Jsme synové Boží. Všichni. Každého z nás zasáhne kapka Boží milosti.
Tak všichni máme naději na probuzení…
Nikdo není ztracen, nikdo není sám…

Moudrost týdne 30.

Zpěv ptáků silný je za letních dní. Jest symbolem života, jeho růstu a nepřemožitelnosti. K čemu Bůh stvořil ony tvory, než k účelu vah rovných v přírodě?
Nemůžeť mít vše jen účel ale též smysl. Neboť vše jest propojeno nejen zjevně, nýbrž i skrytě.
Pták zpěvný o naději zpívá. O lehkosti života, když těžkost člověk vnímá, noříc sám se do problémů svých.
Jeho let a mávání křídel, nemá vzbuzovati touhu odpoutat se tělem od země rodné. Jest připomínkou, by duše dosáhla k výšinám Bohem připravených, a nepoutala se příliš k tělu ajeho starostem.
A tak vše jest učebnicí člověku. Učebnicí života, pokud oči lidské nejsou stiženy slepotou…

Moudrost týdne 29.

Mnohokrát jsem zvažoval pravost starých výroků, jenž mezi lidmi obyčejnými i v církvi, tradovaly se z pokolení na pokolení.
Neníť většího porozumění a poznání nad vlastní zkoušení a ověření.
Tak výrok – prach jsi a v prach se obrátíš, nedal mi dlouho spáti, až k vlastnímu bádání mě donutil.
Vzal jsem dřev, spálil je na popel. Kostí zvířecích i lidských, spálil je na popel. Suché zeleniny i křížal, spálil je na popel.
A vše možné, co oheň silný rozložiti může, – spálil jsem na popel.
Ten popel rozmělniv rukama svýma, vítr pak rozptýlil, by nezbylo nic.
A tak poznáním vlastním, v srdci jisto mám, že jedné podstaty vše vůkol jest i člověk samotný.
A ta podstata tvoří vše v tvaru jaký si zamane Bůh sám.
On tvoří, on oživuje. Propojuje jemné částečky prachu svou vůlí a tvoří, tu zeleninu, tu strom, tu zvíře i člověka. Z jedné jediné podstaty.
Zázrakem pak člověku nepochopitelným, všemu dává dchnutí života, a vše jest živo.

Moudrost týdne 28.

Mnohokrát jsem zvažoval pravost starých výroků, jenž mezi lidmi obyčejnými i v církvi, tradovaly se z pokolení na pokolení.
Neníť většího porozumění a poznání nad vlastní zkoušení a ověření.
Tak výrok – prach jsi a v prach se obrátíš, nedal mi dlouho spáti, až k vlastnímu bádání mě donutil.
Vzal jsem dřev, spálil je na popel. Kostí zvířecích i lidských, spálil je na popel. Suché zeleniny i křížal, spálil je na popel.
A vše možné, co oheň silný rozložiti může, – spálil jsem na popel.
Ten popel rozmělniv rukama svýma, vítr pak rozptýlil, by nezbylo nic.
A tak poznáním vlastním, v srdci jisto mám, že jedné podstaty vše vůkol jest i člověk samotný.
A ta podstata tvoří vše v tvaru jaký si zamane Bůh sám.
On tvoří, on oživuje. Propojuje jemné částečky prachu svou vůlí a tvoří, tu zeleninu, tu strom, tu zvíře i člověka. Z jedné jediné podstaty.
Zázrakem pak člověku nepochopitelným, všemu dává dchnutí života, a vše jest živo.

Moudrost týdne 27.

Někdy zastavím se a v srdci mém tichost nebývalá, rozline se.
V oné tichosti starosti mé ztrácí váhy a tvarů, stávajíc se mlžným oparem. A pak – srdcem svým hledím na tento svět, spatřiv jeho skrytou tvář. Tvář, kde vše má svůj význam.
Hle, nic není špatné.
Staroba a nemoc dána těm, kterým náleží.
Bohatství i chudoba těm, kteříš to zasluhují.
Moudrost i bláznovství těm, kteříš si o to říkají.
Činy velké rekům a prázdné reptalům…
Bůh odhaluje pravou tvář světa v tichosti srdce. Kdo však hledá studánku Pravdy?
Kdo srdcem dokáže hleděti na sebe sama? Na svět vůkol?

Moudrost týdne 26.

Rozum vždy poslední žádá. Což však lze pochopiti život v jeho niternosti? Lásku v její hloubce? Let motýla či krásu květin?
Rozum jest dobrý nástroj na hrubou práci, však i když k životu patří, životem není.
Kořenem života jest cítění srdce. Z tohoto kořene celý život roste a sílí a bez něho života není.
Rozum je list, jenž vymezuje a chrání, však květ a plod nikdy nevydá…

Moudrost týdne 25.

V příhodných večerech do úst komínek (dýmu) dávám a z bylin dým obklopuje mě, jak mlha večerní osamělou horu.
V mlze té, myšlenky si třídím a nahlížím do Věčnosti. Již nejsem jen člověkem, ale duše má rozpíná se v nekonečno, dotýkající se Boží přítomnosti.
Vypuštěný obláček dýmu bez ustání rozvíjí se a mění, aby pak, za chvíli, rozplynul se vůkol. Jako život. Můj i tvůj. A není v tom marnost a zklamání.
To Boží hra…

Moudrost týdne 24.

Kdo k Bohu má upřen zrak, ten jiskru v oku nosí. Jehož pohled na kráse zastaví se a dobré vyhledává. Problémy s lehkostí zvládá a úsměv, jak znamení Boží milosti, na tváři nosí. Jako poslední zemdlévá, však naději nikdy neztrácí.
Kdo k světu má upřen zrak, v jeho očích pusto a prázdno…

Moudrost týdne 23.

Z přebytků dává-li kramář půjčky a navrátit chce půjčené, nazývá se spravedlivým. Není vší, živící se jako parazit.

Kdo však půjčuje lichvu s mrzkým úrokem, zlodějem jest a jako nádor na těle, odřezán musí být.

Neboť hodnotu pak život člověka ztrácí a bída rozlézá se vůkol. Aj, požehnání spravedlivým…