Archiv s moudrostmi pro každý týden. Pro aktuální týden, nebo pokud chcete dostávat moudrosti do Vašeho emailu, přihlašte se do newsletteru na úvodní stránce.

Moudrost týdne 28.

Mnohokrát jsem zvažoval pravost starých výroků, jenž mezi lidmi obyčejnými i v církvi, tradovaly se z pokolení na pokolení.
Neníť většího porozumění a poznání nad vlastní zkoušení a ověření.
Tak výrok – prach jsi a v prach se obrátíš, nedal mi dlouho spáti, až k vlastnímu bádání mě donutil.
Vzal jsem dřev, spálil je na popel. Kostí zvířecích i lidských, spálil je na popel. Suché zeleniny i křížal, spálil je na popel.
A vše možné, co oheň silný rozložiti může, – spálil jsem na popel.
Ten popel rozmělniv rukama svýma, vítr pak rozptýlil, by nezbylo nic.
A tak poznáním vlastním, v srdci jisto mám, že jedné podstaty vše vůkol jest i člověk samotný.
A ta podstata tvoří vše v tvaru jaký si zamane Bůh sám.
On tvoří, on oživuje. Propojuje jemné částečky prachu svou vůlí a tvoří, tu zeleninu, tu strom, tu zvíře i člověka. Z jedné jediné podstaty.
Zázrakem pak člověku nepochopitelným, všemu dává dchnutí života, a vše jest živo.

Moudrost týdne 27.

Někdy zastavím se a v srdci mém tichost nebývalá, rozline se.
V oné tichosti starosti mé ztrácí váhy a tvarů, stávajíc se mlžným oparem. A pak – srdcem svým hledím na tento svět, spatřiv jeho skrytou tvář. Tvář, kde vše má svůj význam.
Hle, nic není špatné.
Staroba a nemoc dána těm, kterým náleží.
Bohatství i chudoba těm, kteříš to zasluhují.
Moudrost i bláznovství těm, kteříš si o to říkají.
Činy velké rekům a prázdné reptalům…
Bůh odhaluje pravou tvář světa v tichosti srdce. Kdo však hledá studánku Pravdy?
Kdo srdcem dokáže hleděti na sebe sama? Na svět vůkol?

Moudrost týdne 26.

Rozum vždy poslední žádá. Což však lze pochopiti život v jeho niternosti? Lásku v její hloubce? Let motýla či krásu květin?
Rozum jest dobrý nástroj na hrubou práci, však i když k životu patří, životem není.
Kořenem života jest cítění srdce. Z tohoto kořene celý život roste a sílí a bez něho života není.
Rozum je list, jenž vymezuje a chrání, však květ a plod nikdy nevydá…

Moudrost týdne 25.

V příhodných večerech do úst komínek (dýmu) dávám a z bylin dým obklopuje mě, jak mlha večerní osamělou horu.
V mlze té, myšlenky si třídím a nahlížím do Věčnosti. Již nejsem jen člověkem, ale duše má rozpíná se v nekonečno, dotýkající se Boží přítomnosti.
Vypuštěný obláček dýmu bez ustání rozvíjí se a mění, aby pak, za chvíli, rozplynul se vůkol. Jako život. Můj i tvůj. A není v tom marnost a zklamání.
To Boží hra…

Moudrost týdne 24.

Kdo k Bohu má upřen zrak, ten jiskru v oku nosí. Jehož pohled na kráse zastaví se a dobré vyhledává. Problémy s lehkostí zvládá a úsměv, jak znamení Boží milosti, na tváři nosí. Jako poslední zemdlévá, však naději nikdy neztrácí.
Kdo k světu má upřen zrak, v jeho očích pusto a prázdno…

Moudrost týdne 23.

Z přebytků dává-li kramář půjčky a navrátit chce půjčené, nazývá se spravedlivým. Není vší, živící se jako parazit.

Kdo však půjčuje lichvu s mrzkým úrokem, zlodějem jest a jako nádor na těle, odřezán musí být.

Neboť hodnotu pak život člověka ztrácí a bída rozlézá se vůkol. Aj, požehnání spravedlivým…

Moudrost týdne 22.

Vlastnění lidí a věcí jest libé rozumu. Dar moudrosti jest libé srdci. Rozum jest těžkou nemocí a srdce silným lékem.
Lidé i věci jsou pomíjivé, však moudrost bez úhony přežívá věky.
Rozum vede k nespokojenosti a chtění. Srdce vede ke klidu a tichému štěstí.
Lidé a věci přináší starost a problémy. Moudrost nese na svých křídlech radost a lásku…

Moudrost týdne 21.

Zajisté přátel pár, každý má. Však poznat pravého přítele jest umění. Neb i nepřítel může státi na straně tvé v těžké chvíli, aby pak získav tvou důvěru, vaz ti srazil.
Přítel pravý moudře promlouvá věci, jenž nechceš slyšet, ale vrací tě k srdci tvému. Množí víru tvou a nese s tebou hříchy tvé…

Moudrost týdne 20.

Jak krajinami mnohými prošel jsem, tu všimnouti musel jsem si různého pokroku technického.
Jinak robená ocel, zvláštně upravené dřevo, jinojaké tkaniny, upravené nástroje na lehčí práci člověka.
Ne vše jest však vnuknutím Božím. I Ďábel přikládá ruku svou k dílu a vnukává vynálezy všelijaké. A tak rozlišování nápadů vnuknutých jest potřebno. V časech přicházejících, vylepšování bude tak veliké, že ani člověka ku práci nebude potřeba. A hlasy bláznů volati budou: Pokrok a zlaté časy nastávají…Však Ďáblova práce to jest.
Neboť člověk na hodnotě své tratit bude a za zpozlátkem blahobytu nemnohých, utrpení většiny lidí nastane. Bůh bude zapomenut a prádné životy žity…

Moudrost týdne 19.

V hudbě jest skrytý Boží hlas. Umí-li člověk naslouchati, lehko je srdci i rukám jeho. Oči zří vše krásnější a bol těla i duše je umírněný, nezřídka odchází neduhy úplně.
Boží hlas má mnoho podob – od zurčení potůčku, větrů, přes šumění moře až po hromy blesků šlehající oblohou.
Však v hudbě Boží hlas ponouká duši člověka k nápravě sebe a růstu v Duchu, k zaobírání se věcmi Božími.
Tímto jest hudba nedílnou součástí vzdělanosti každého člověka…