Archiv s moudrostmi pro každý týden. Pro aktuální týden, nebo pokud chcete dostávat moudrosti do Vašeho emailu, přihlašte se do newsletteru na úvodní stránce.

Moudrost týdne 20.

Jak krajinami mnohými prošel jsem, tu všimnouti musel jsem si různého pokroku technického.
Jinak robená ocel, zvláštně upravené dřevo, jinojaké tkaniny, upravené nástroje na lehčí práci člověka.
Ne vše jest však vnuknutím Božím. I Ďábel přikládá ruku svou k dílu a vnukává vynálezy všelijaké. A tak rozlišování nápadů vnuknutých jest potřebno. V časech přicházejících, vylepšování bude tak veliké, že ani člověka ku práci nebude potřeba. A hlasy bláznů volati budou: Pokrok a zlaté časy nastávají…Však Ďáblova práce to jest.
Neboť člověk na hodnotě své tratit bude a za zpozlátkem blahobytu nemnohých, utrpení většiny lidí nastane. Bůh bude zapomenut a prádné životy žity…

Moudrost týdne 19.

V hudbě jest skrytý Boží hlas. Umí-li člověk naslouchati, lehko je srdci i rukám jeho. Oči zří vše krásnější a bol těla i duše je umírněný, nezřídka odchází neduhy úplně.
Boží hlas má mnoho podob – od zurčení potůčku, větrů, přes šumění moře až po hromy blesků šlehající oblohou.
Však v hudbě Boží hlas ponouká duši člověka k nápravě sebe a růstu v Duchu, k zaobírání se věcmi Božími.
Tímto jest hudba nedílnou součástí vzdělanosti každého člověka…

Moudrost týdne 18.

Člověk bez duševní vzdělanosti jest nevědomý, jak zvíře jen pro pudy žijící, emocemi nízkými cloumaný.
Člověk bez rukodělné činnosti, hlady strádá, oděvu nemá, po domovu jen toužíce, pod strom uléhá…
A tak jedno bez druhého nemůže býti.
Duševní vzdělanost i rukodělná činnost rovni si jsou a stejné úcty i odměny měly by bráti.

Moudrost týdne 17.

Vzdělanost jest právem a povinností každého člověka. Co však jest vzdělaností?

Utváření, budování, vzdělání člověka lepšího z toho kým byl. Ať činí ku většímu prospěchu všem. Neboť ku prospěch svůj se každý z nás narodil, v sobce se divoce vyformoval.

Vzdělanost začíná v srdci a končí v srdci. Rozum jest sluhou srdci.

Stane-li se rozum Pánem, život lidí ztěžkne k nesnesení.

Moudrost týdne 16.

Svět stejný jest. Jen zdá se jiný. Domov domovem jest, ač jeskyní či stanem, chalupou nebo zámkem.
Povoz povozem jest, ač dvoukolák, čtyřkolák, z hrubých dřev nebo kočár.
Oděv oděvem jest, ač suknice je kratší či delší, z hrubého plátna nebo sametu.
Tak forma doznává změn, však obsah jest stále tentýž.
Pokrok lidstva, ve změně člověka je dán. A změna člověka v jeho srdci spočívá…

Moudrost týdne 15.

Mnoho cest pamatují nohy mé. Je to snad údělem poutníků jako jsem já.

Nebýt na jednom místě, srostlý s rodným kusem země, nýbrž putovati z místa na místo a rozsvěceti naději v srdcích těch, jež uzráli k přijmutí.

Zanechav po sobě šlépěj lehkou v životech jejich a doufání, že nebyl a nežil jsem darmo.

A tak v srdci nosím domov. A v něj se uchyluji každý večer, ať mé tělo spočine kdekoli. Domov domovů. Nejbezpečnější a nejtišší ze všech…

Moudrost týdne 14.

Kdo jest moudrý člověk?

I kdybys všechny moudré knihy přečetl a slovo od slova se naučil, i kdybys vždy na každou otázku odpověď znal a ke každé příhodě vysvětlení měl, budeš stejně hlupcem jakož ti, co neví ničeho.

Neboť rozdíl mezi moudrým a hlupcem není v chytrosti, nýbrž v činech…

Moudrý koná, co zná. Hlupec o tom jen tlachá…

Moudrost týdne 13.

Křížalu jím z jablka loňského… jak sladký plod, když člověk trpělivý jest a čekání je přítelem jeho.

Tak i v životě je dáno:

Kdo trpěliv jest, počká na uzrání času svých věcí, sladké plody okusí.

Kdo však netrpěliv žene se za plody velkými a čerstvými, v brzku okusuje plodů kyselých a trpkých…

Moudrost týdne 12.

Dny lidské běží jak vlnky na hladině vodní. Teď zde jsou a vzápětí v čase mizí. A nelze zastaviti ani jednu z nich.
A tak jediné – vzpomínky člověku zůstávají.
Jak naložíš se svým dnem? Čím naplníš vlnku svou času daného?
Srdcem či rozumem?
Však věz, že srdce plnosti a hodnoty tvoří. Rozum jen jitří mysl a prázdnoty po sobě zanechává…

Moudrost týdne 11.

Světlo v očích každého člověka je Božím Světlem. Toto Světlo naplňuje každý okamžik lidského života.

Jest důkazem, že Bůh jest. Toto Světlo září přímo ze srdce. A tak je na světě plno Božího Světla a s každým narozeným človíčkem ho přibývá. Smrt není koncem onoho Světla, neboť v slzách jest Boží Světlo pomnoženo a více září.

Boží Světlo odráží se od slunce a díky tomu slunce září, vydávaje teplo. Odráží se od vody a díky tomu jest voda živá a jiskřivá. Odráží se od travin a díky tomu rostou a pomnožují se. Boží Světlo jest ve všem a díky tomu jest vše dokonalé samo sebou.

Do této dokanalosti člověče nezasahuj, neb Světlo pohasne a i tvé oči nakonec stejně pohasnou…