Archiv s moudrostmi pro každý týden. Pro aktuální týden, nebo pokud chcete dostávat moudrosti do Vašeho emailu, přihlašte se do newsletteru na úvodní stránce.

Moudrost týdne 45.

K cestování častému Bůh mě předurčil, nedbaje mé touhy v domově svém celý život prožíti.
Však neníť toto stěžování zoufalé, nespokojené duše. V pousmání hroužím se, jak člověk doufá a jinak Bůh koná.
A námť nezbývá nic jiného, nežli s pokorou jíti se svým životem Božími cestami. Neboť ony jsouce pro nás ty nejlepší, člověku nepřísluší nikterak hudrovati.
Nevíme, co očekávati máme zítřejšího dne. Však naději udržujme v Bohu, že vše, co potká nás, skrytou moudrost obsahuje.
Proto, díky vzdáváme za každý den, ať prožit byv se srdcem otevřeným v jehož rukou jsa otěže rozumu.
Och domove, sladký domove… Jak požehnaní jsou ti, jenž ho okusiti mohou každý den…

Moudrost týdne 44.

Papír jest Boží tváří. Člověk vpisuje perem svým do ní myšlenky své. Boží tvář unese všemožné myšlení lidské, jsa dobré, srdcem stvořené i pokřivené rozumem lstivým a sobeckým.
Však co jest psáno, jest i dáno..
Život člověka odvíjí se od myšlení jeho – jaký jest. Na Boží tvář pak každý z nás píše skrze slova osud svůj.
Hlupák hloupostí svou obtěžkává papír. Moudrý moudrost vpisuje otevřeným srdcem s lehkostí.
Ti, co psáti neumějí či nechtějí, křičí svůj osud na dvorcích svých i tržištích. A Boží oko shlížející z nebe rce: „Jak mluvíš, takový život zasloužíš.“
Ať člověk prostý nebo vzdělanec, každý zjevuje svůj osud slovem aj písmem.
Víš, nevíš – jest nepodstatné.
Protož slovo své vážím srdcem, než z úst nevratně vypuštěno jest.
Než Boží tvář obtěžkám perem svým, zkoumám, jestli Ďábel jedu svého neukápl do mysli mé…

Moudrost týdne 43.

Zkoumal jsem svého času, proč tolik poradních spolků a zástupců lidu náhle mezi lidmi se objevuje. Názor proti názoru stojí a domluviti se je jim zatěžko.

Skutečnost jest taková.

Čím méně pravého vzdělání, tím méně člověk cítí propojenost života. Pak samotinký v životě svém stojí a nemaje vlastních názorů, přijímá cizí názory za vlastní.

O sebe po duši se nestará, jen rozum krmí. A ten rozum bez duše tupý jest.

V tuposti své zapomíná žít sám v sobě a v souznění s druhými. A tupost jeho mu velí, ať se někdo postará, bych se měl líp.

Ať někdo obveselí mě, spravedlnost pro mě učiní, zdraví mi navrátí, zabezpečí mě a povýšší …

A tak, zástupci lidu zjevují se. Slibují a slibují a jen sami výhody pro sebe mají.

Zbavme se tuposti. Starejme se o sebe sama po duši. Starejme se o druhé, jako o sebe sama. Rozhodujme, milujme a radujme se z toho, co nám dáno jest.

Přehnané tužby kroťme a naplňujme ty, na kteréž dosáhneme. A hlavně v Boha jedinného věřme, neboť on jedinný hodnotu životu našemu dává i odměny převeliké…

Moudrost týdne 42.

Mé oči spatřili mnohokrát, jak matka s otcem kárají dítky své řka: „mluvte pravdu, ať lež z úst vašich již nikterak nevychází“…

Však jakoužto pravdu myslili?

O pravdě ústa hovoří mnohá. Od rolníka, výběrčího daní, starosty, šlechty, ba i duchovních.

Každý však svou pravdu hlásá a k té, co nám hladí mysl přikláníme se každý.

Toť však není Pravda. Jen názor ten a jiný.

Jen Bůh samotný, jediný může Pravdu sdělovati. A činí tak neustále. Jeho ústa jsouce vítr tichý i bouře veliká. Zurčení potůčku i hukot řeky.

Ale hlas jeho slyšen jest i v krocích lidských, zvuku sekery, nabírání pokrmu na talíř.

Však Pravda Boží slyšena jest i v dechu lidském, ba i tlukotu srdce člověčího.

A co jest onou Pravdou? Co jest oním tajemstvím?

„Já Bůh jsem vším, a skrze všecko ve všem… i v tobě člověče…

Moudrost týdne 41.

Voda jest svojí podstatou nejblíže Bohu všemohoucímu. Máť v sobě všechny vlastnosti živlů.
Horkost i studenost, v beztvarosti podstatu všech tvarů. Pevnost i proměnlivost. Přijímání i odpudivost. Prázdnotu i věčnou paměť.
Dává život a dokáže ho i vzít.
Bez vody, tak jako bez Boha, nelze žíti žádnému člověku ani všeličemuž živému.
Ke zdraví těla jest i k očištění duše.
Voda je tajemství Boží přítomnosti. Voda je zjevení Boží…
S každým douškem vody, utvrzujeme přítomnost Boha jediného v sobě.
A tak ve skutečnosti není nevěřících – je jen pár těch, co zapomněli…

Moudrost týdne 40.

V životě lidském neučíme se jen od dětství choditi, nýbrž choditi vědomě, správnými cestami a zpříma nejen tělem, ale hlavně duší svou.
Však většina lidí, kterou jsem potkal, naučila se jen beze smyslu spěchati z místa na místo, hnána svými pocity a představami.
V starostech svých a obavách zapomínají, že údy a rozum spojeni mají býti srdcem a to má rozhodovat o činech a cestách lidských…

Moudrost týdne 39.

Prý z čar na rukou věštit osud se dá. A od věštců dvě tváře choditi vídávám, byť mnoho různých lidí tam přichází.
Proč však jen dvě tváře odchází?
Jež to proto, že jedni slyší – dobré vás čeká, však druzí odnáší si – bude hůř..
Tak přemítám v sobě: proto Bůh nakreslil čáry osudu do rukou lidských, aby jedni radostní a druzí nešťastní byli?
Jak pošetilé…
Zvěstování budoucích věcí jest tu pro člověka, by rozhodl se žíti stejně či změnil sebe sama a tímto i osud svůj.
Danost osudu je ve stejnosti jeho.
Buď stejný člověče a dané tě čeká.
Buď jiný a osud je změněn.
Tak ku pomoci čáry osudu do rukou lidských Bůh nám vepsal.
Ku pomoci, varování, i naději…

Moudrost týdne 38.

Rád pod stromy v květu sedávám a obalovati a prostupovati se nechávám bzučením včel.
Onen zvuk křídel jejich, chvění způsobuje mé duši, a mysliti v ten okamžik nemohu a nechci.
Jen chvění života cítiv, existuji beze jména, bez myšlení svého.
Stav ten, popisovati lze těžko… Lehce je, posvátně a klidně, ba tiše v srdci.
Požehnaní včelí tvorečkové, svou existencí a prací navrací člověka k podstatě života, snad více než nějaké kázání či kostel plný obrazů a soch.
Strom plný včel, – Boží chrám…

Moudrost týdne 37.

V údivu stojím a hledím na mistrovské dílo řezbáře, jež z dřeva vydloubává podobu ptáka, srny neb zvířectva všelijakého.
Hledím a myšlení mé béře se jinými cestami od lidí vůkol. Až překvapiv sám sebe, stává se mi – jakož teď…
Jest představa zvířete v mysli onoho řezbáře a on vtiskává ji polínku v rukou svých?
Nebo jest představa skryta v dřevě a řezbář jen čte v něm a představa mu je tímto dána?
Když sleduji západ slunce a představy zjevují se v mysli mé, jsou skutečně mé, nebo západem slunce tvořené.
Kde myšlení naše vlastní má konce a kde jest jen odrazem věcí vůkol.
Kolik života svého žijeme skutečně ze sebe a kolik podle představ druhých?…

Moudrost týdne 36.

Útulnost a rovnost cest po kterých kráčím, rozličná jest.
A někdy cesta nepěkná přede mnou se vine a jiné v dohledu není.
Tak kráčím, i když nechci křivolakou rozbitou cestu a těžkost v nohách, pak i na srdci cítím.
Však bedlivě hledím vůkol. A hle, tu kámen majestátní, tu strom se slávou života. Oude, na kraji lesa, král jelen se svými družkami, obhlíží své panství.
Tuť cesta jakákoli, nezdá se už býti toliko těžkou, neb odměny za pozornost mojí, dostává se mi a srdce mé pookřává…
Tak pamatuj člověče mých slov.
Jakkoli těžkou cestou v životě jdeš, rozhlížej se pozorně vůkol. Nejen strastí je cesta tvá plná. Jen zvedni zrak od nohou svých od země po které kráčíš…