Archiv s moudrostmi pro každý týden. Pro aktuální týden, nebo pokud chcete dostávat moudrosti do Vašeho emailu, přihlašte se do newsletteru na úvodní stránce.

Boží spravedlnost jest toto:
Kdož otevřené srdce má, dostává od života hojnost.
Kdož jen rozumnost užívá, mnoho práce je za hojností jeho.
Hojnost srdce jest k užitku všem.
Hojnost rozumnosti jest k užitku jen tomu, kdo rozumnost tuto má.
Otevřené srdce žije lehce v hojnosti i bez ní.
Rozumnost žije těžce bez hojnosti a nakonec těžce se strachem v hojnosti.
Buď moudrý ve svém žití.

Člověk má v mysli mnoho různých přání, jež nutí ho, dělati vše možné, by se mu alespoň jedno vyplnilo. I v srdci svém člověk nosí tužeb nepočítaně a všemožně snaží se nasytit jejich hladovost.
A tak běží žití lidské, od přání k přání, od touhy k touze a konce nevidno. Oprosti se od všeho i od sebe sama na krátký okamžik. Zjeví se Tobě plnost Života. Jest to probuzení. Hladovost zmizí a tebe dotkne se Boží přítomnost…

Jaký den bude, předem dáno jest Boží prozřetelností – jestli mraků bude hojně či nikoli, větrové zda povanou, s kým potká se člověk a v který čas…
Jediné, co člověk v rukou svých má, jest mysl jeho.
Co myslí, co cítiti bude v srdci svém – toť jeho volba svobodná a podle ní Bůh sám určí, což se dále stane, kam a za jakých okolností bude se život ubírati…
Jest to veliké tajemství, kteréž kdo odhalí, stává se pánem osudu svého a příčinou změn lepších ve všehomíru…

Při všech Bozích pravím Vám, – život jež žijeme je jen mámením.
Ať dobré či špatné konáš, výsledkem jest zkušenost. Tu radostná, tu bolestná. A všichni nakonec v smrt se ubíráme. Zákony dodržujíc nebo překračujíc.
Být takový či jiný, je mámení a hrou Bohů.
Smyslem skutečným jest poznat sebe. Pod klamem osoby, skrývá se Já. Já, jest opravdovým životem člověka. Cíl můj i Váš.
Pak život nezkalí ani smrt…

Květina kořenů zbarvená, odsouzena jest k zániku. Květ ještě životem září, však umíraje každým okamžikem, neviděno to na první pohled.
Tak každý člověk, zavrhnuv své kořeny, moudrost předků, umírá aniž by věděl.
Život od Boha daný vyměňuje za bohatství statků zemských, lásku Bohem danou zaměňuje za vzrušení pomíjivé a moudrost srdce nahrazuje chytrostí rozumu.
Drž se kořenů svých, neb zhyneš sám v sobě…

V mracích zřím myšlenky těžké, jež zakrývají jasnou oblohu mé mysli.
Já, rozmýšleje o tom, mohu si zvoliti, co vnímati budu. Mraky, či jasnou oblohu.
Většina lidí nevede v sobě boj se slepotou naučenou, kterážto jediný pohled má.
Přišli mraky, neníť jasného nebe.
Až odejdou mraky, zas bude dobře.
V přírodě se to sic takto jeví, ale ne docela. Nebýt větru, mrakové by se nepohnuly.
Tak v každém člověku čistá pozornost jest. Vítr neviditelný, ovšem citelný. Jeho uchopováním a užitím, skrze mraky hledí člověk nejen na modré nebe, ale i na toho, kdo osvěcuje, Bůh Bohů, jeden nejvyšší. Pozornost čisté mysli zaměřená do Slunce života, sama sebe v Něm rozpouští…

Neklam sám sebe úspěchy svými, že jen ty, na nich máš podíl největší. Jsa jen hračkou Bohů, nezmůžeš sám ničeho.

Jen ten, kdo vládne sobě samému, jest vyvolený, kterýž může ovládati život svůj, a jemuž i Bohové vzdávají úctu…

Mnozí přichází, jakous církví se pásají a slibují věčný život. Za maličkost. Zříci se máme života svého a moudrosti předků. Říkám jim i vám všem, věčný život v skrytu každý v sobě nosí bez výjimky. Ať věřící v jakéhokoli Boha svého či nevěříc ničemu z toho.

Obchodovat s tím, co je svaté a všem dané, jest horší než vraždění.
Přímou cestu neukazují, věčnost nežijí a jen z vlastního prospěchu lžou a na sebe pozornost strhávají.
Temnotou a červem jest každý, kdo na přímé cestě k nejvyššímu z Bohů klade jako překážku sebe či modly všelijaké.
Svobodni jsme a svobodni zůstaneme…

Co zjevné naším očím jest,není Pravdou.
Však z Pravdy to zrozeno bylo.
To, co tedy člověk nazývá Pravdou, jest pouhým názorem o ní.
Pravda sama, zjevuje se za myslí klidnou, jako hladina vody, nezčeřenou ničím, čím se mysl zaobírá nebo ji rozechvívá.
Za myslí jest Uvědomění.
Za Uvědoměním jest Pravda.
K této Pravdě směřuje vše a každý…

Nohou svých važ si. Neboť nevedou tě toliko jen po cestách prašných za cílem zjevným. Nohy tvé mimoděk přivádí člověka v místa, kde Boží přítomnost čeká na příchod člověka. Všimne-li si či nikoli, je už na něm.

Rukou svých važ si. I ty nečiní jen to, co zjevné jest, podle lidské vůle. Samy v čase otevření srdce a ústupu rozumnosti, nástrojem Božím jsou. Pak konají věci roztodivné a všeliké zázraky mocné.

To Bohové hrají s našimi těly své hry a najevo vystupuje, že nejsme pány největšími sami nad sebou. Ale tělo propůjčeno máme k užitku jako nástroj…