Archiv s moudrostmi pro každý týden. Pro aktuální týden, nebo pokud chcete dostávat moudrosti do Vašeho emailu, přihlašte se do newsletteru na úvodní stránce.

V mracích zřím myšlenky těžké, jež zakrývají jasnou oblohu mé mysli.
Já, rozmýšleje o tom, mohu si zvoliti, co vnímati budu. Mraky, či jasnou oblohu.
Většina lidí nevede v sobě boj se slepotou naučenou, kterážto jediný pohled má.
Přišli mraky, neníť jasného nebe.
Až odejdou mraky, zas bude dobře.
V přírodě se to sic takto jeví, ale ne docela. Nebýt větru, mrakové by se nepohnuly.
Tak v každém člověku čistá pozornost jest. Vítr neviditelný, ovšem citelný. Jeho uchopováním a užitím, skrze mraky hledí člověk nejen na modré nebe, ale i na toho, kdo osvěcuje, Bůh Bohů, jeden nejvyšší. Pozornost čisté mysli zaměřená do Slunce života, sama sebe v Něm rozpouští…

Neklam sám sebe úspěchy svými, že jen ty, na nich máš podíl největší. Jsa jen hračkou Bohů, nezmůžeš sám ničeho.

Jen ten, kdo vládne sobě samému, jest vyvolený, kterýž může ovládati život svůj, a jemuž i Bohové vzdávají úctu…

Mnozí přichází, jakous církví se pásají a slibují věčný život. Za maličkost. Zříci se máme života svého a moudrosti předků. Říkám jim i vám všem, věčný život v skrytu každý v sobě nosí bez výjimky. Ať věřící v jakéhokoli Boha svého či nevěříc ničemu z toho.

Obchodovat s tím, co je svaté a všem dané, jest horší než vraždění.
Přímou cestu neukazují, věčnost nežijí a jen z vlastního prospěchu lžou a na sebe pozornost strhávají.
Temnotou a červem jest každý, kdo na přímé cestě k nejvyššímu z Bohů klade jako překážku sebe či modly všelijaké.
Svobodni jsme a svobodni zůstaneme…

Co zjevné naším očím jest,není Pravdou.
Však z Pravdy to zrozeno bylo.
To, co tedy člověk nazývá Pravdou, jest pouhým názorem o ní.
Pravda sama, zjevuje se za myslí klidnou, jako hladina vody, nezčeřenou ničím, čím se mysl zaobírá nebo ji rozechvívá.
Za myslí jest Uvědomění.
Za Uvědoměním jest Pravda.
K této Pravdě směřuje vše a každý…

Nohou svých važ si. Neboť nevedou tě toliko jen po cestách prašných za cílem zjevným. Nohy tvé mimoděk přivádí člověka v místa, kde Boží přítomnost čeká na příchod člověka. Všimne-li si či nikoli, je už na něm.

Rukou svých važ si. I ty nečiní jen to, co zjevné jest, podle lidské vůle. Samy v čase otevření srdce a ústupu rozumnosti, nástrojem Božím jsou. Pak konají věci roztodivné a všeliké zázraky mocné.

To Bohové hrají s našimi těly své hry a najevo vystupuje, že nejsme pány největšími sami nad sebou. Ale tělo propůjčeno máme k užitku jako nástroj…

Hodnoty v životě lidském jsou dvojího druhu – materiální a duchovní.
A každý člověk vybírá si podle srdce svého, na kterýchže bude stavěti život svůj.
Kdo rozhodne se pro matérii, umírá prázdný.
Kdo rozhodne se pro duchovno, těžkosti životní naň dolehnou a většina takových k matérii zpátky přilne. Snad jen výjimečně člověk překonává úděl osudu a k Poznání přichází.
Neníť to o volbě.
Každý zrozen jest do hmoty, aby vyznav se v ní, k uvědomění došel, že nejen ona naplňuje život vezdejší.
Tak pevně nohama na zemi, uzralý, nevzdává se matérie, ale pevným krokem kráčí k duchovnímu středu.
Hodnoty propojujíc, směr jasný před sebou, v brázdě života zanechávajíc stopy své, plné světla Poznání. By každý dobře se měl, po těle i po duši své…