Stará moudrost ožívá v našich srdcích a myslích. Ne
každé místo je tu pro člověka. Nepostavíš dům svůj
kde pohroma či nemoc číhá, by se tobě nebo potomkům
tvým zle vedlo.
Hlahodit nebudeš na místech posvátných, neb šílenstvím
stižen budeš.
V matné vodě bez ryb nenamáčej tělo své, bys Máru
s sebou domů přivedl.
Hory a kopce na rovinách Bohům náleží. Zde setrvej
jen když boj vedeš se sebou samým nebo nepřáteli
tvými.
Lesní očka (studánky) zachovávej v úctě. Čaro je v nich
skryto a světlo milosti.

A bohové řekli: Každému, co jeho jest.
Každé dítě učeno jest moudrosti této. A každý z bratří,
připomína sobě spravedlnost tuto, v žití svém.
Tak nepovyšuje se nikdo nad druhé, neboť každý své schopnosti
má a nikdo všechny.
Tak neponižuje se nikdo před ostatními, neboť každý své
chyby má a nikdo všechny.
Tak žijeme pospolu v Boží moudrosti. Kdo padá, druhý ho
zvedá. Kdo roste, druhé k sobě zvedá. Navzájem oporou jsme
sobě i světlem.

Střezte se těch, jež srdce své neslyší. Jejich znamení jsou tři.
Prvé jest rozumnost a popichování. Sváry, závist a těžko zanechávají po sobě v srdcích.
Druhé jest faleš. Plkejte s nimi a přikyvujte a výhody všeliké dostanete.
Třetí jest nesřídmost. Břich jejich přerůstá srdce, a vládne životu.
Jen pro jehost plnost pak žijí.

Oděvy své zdobíme symboly Bohů. Tu k boji, pro nesmrtelnost
duše naší. Tu k moudrosti, nechť nepohlcuje nás zloba.
Tu k připomínce, kam rod náleží. Tu k vděčnosti bohům
a Boží všudypřítomnosti. Bez symbolů kořeny naše slábnou
a přichází zapomění. Hledej bratře Boží znamení v obloze
i na zemi. Vůkol sebe i v sobě samém.

Oheň jest šepotem bohů. Co plamínek, to hlas. Vstupuje
teplem do srdcí našich a způsobuje myšlení lehké, plné
světla. Praskání ohně láme špatné myšlenky a ty, se
dřevem mění se v popel. V kostech odnášime si žhnutí
života a sílu srdce svého.
Požehnaný oheň, požehnaní bohové…