Spravedlivá rozumnost jest nástrojem lásky.
Bez lásky jest rozumnost špatností. Tvoří a staví, a vztahy splétá jen pro sebe sama, ku svému prospěchu, k naplnění představ vlastních. Zlem jest pro druhé, slibujíc jim dobro.
Jen a jen láska můžeť udělati z rozumnosti dobrý nástroj.
Láska však, ne od druhých přijímaná, ale ve vlastním srdci pěstěná.
Tato jediná, věčná, na nikom a na ničem neodvislá, jest ta pravá…
Boží spravedlnost jest toto:
Kdož otevřené srdce má, dostává od života hojnost.
Kdož jen rozumnost užívá, mnoho práce je za hojností jeho.
Hojnost srdce jest k užitku všem.
Hojnost rozumnosti jest k užitku jen tomu, kdo rozumnost tuto má.
Otevřené srdce žije lehce v hojnosti i bez ní.
Rozumnost žije těžce bez hojnosti a nakonec těžce se strachem v hojnosti.
Buď moudrý ve svém žití.
Člověk má v mysli mnoho různých přání, jež nutí ho, dělati vše možné, by se mu alespoň jedno vyplnilo. I v srdci svém člověk nosí tužeb nepočítaně a všemožně snaží se nasytit jejich hladovost.
A tak běží žití lidské, od přání k přání, od touhy k touze a konce nevidno. Oprosti se od všeho i od sebe sama na krátký okamžik. Zjeví se Tobě plnost Života. Jest to probuzení. Hladovost zmizí a tebe dotkne se Boží přítomnost…
Jaký den bude, předem dáno jest Boží prozřetelností – jestli mraků bude hojně či nikoli, větrové zda povanou, s kým potká se člověk a v který čas…
Jediné, co člověk v rukou svých má, jest mysl jeho.
Co myslí, co cítiti bude v srdci svém – toť jeho volba svobodná a podle ní Bůh sám určí, což se dále stane, kam a za jakých okolností bude se život ubírati…
Jest to veliké tajemství, kteréž kdo odhalí, stává se pánem osudu svého a příčinou změn lepších ve všehomíru…