V parném letním dni, hledal jsem stínu malinko na kraji lesa plném rozličných balvanů.
Až našel jsem otvor neveliký a za ním, jak malý stoh slámy jeskyňku. I všel jsem do vnitřku a na chvilku odpočíval od slunce silného. Tu všimnul jsem ušima svýma nezvyklého ticha, jež mě oddělovalo od zpěvných ptáků, šumění větru a zvuků vůkol.
Pak mé oči uviděli všudy přítomné světlo, jež pohlcovalo barvy mých šatů. Nos můj vůně luk a léta ztrativ, naplnil se jemným pachem vlhka a mechu uvnitř. Jak v lůně matky náhle ocitl jsem se. V posvátném okamžiku zrození. Byl jsem jak na počátku života. Chráněn lůnem matky, její láskou a bezpečím. Touhu však pocítil jsem velikou, být součástí života tam venku, kde vůně a barvy jsoucí, čekají na objevení mé.
Tak slíbil jsem sobě samému, že vyjdu z jeskyňky této, jako člověk lepší. Vážící si každé chvíle života, jako zázraku největšího.

Býti člověkem jest výsadou. Rozhlédni ve vůkol – z tolika možných tvorů, právě ty jsi bytostí lidskou. Proč? Proč právě ty?
Proč právě v tebe vložil Bůh svoji důvěru? Věří, že budeš dobrým člověkem. Rozvážným spolutvůrcem života. Moudrým a láskyplným člověkem.
Radostně pomáhati, tiše odpouštěti a s pokorou a srdcem otevřeným žíti v Boží přítomnosti.
Jakou jsi lidskou bytostí ve svém životě?
Jaký jsi člověk?…

Vidím-li déšť, cítím Boží slzy. Jest to smutek nad lidským žitím svázaným majetkem a půdou, s pěstovaným sobectvím a nenávistí víc než s Boží přítomností.
Vidím-li déšť, cítím Boží naději. Neboť s každou kapkou deště, Bůh vkládá do člověka víru v probuzení jeho.
Jsme synové Boží. Všichni. Každého z nás zasáhne kapka Boží milosti.
Tak všichni máme naději na probuzení…
Nikdo není ztracen, nikdo není sám…

Vykládaje o životě, sám se cítím býti jeho žákem. Čím více vím, tím silněji projevuje se omezenost rozumnosti mé. A tak jediné, což zbývá, jest srdce člověka.
Kde rozumnost končí, srdce nastupuje svým cítěním.
Cítění srdce nemá konce. V jeho komůrce poznání je skryto, nezasažené rozumností. Poznání beze slov a učeného myšlení. Poznání, jež slovy vyjádřiti nelze.
Tak rozumnost zachovávám sobě, ale vládcem mého života stává se srdce.
V něm odkryta jsou všechna tajemství života.
V něm čeká Bůh na můj příchod…