V příhodných večerech do úst komínek (dýmu) dávám a z bylin dým obklopuje mě, jak mlha večerní osamělou horu.
V mlze té, myšlenky si třídím a nahlížím do Věčnosti. Již nejsem jen člověkem, ale duše má rozpíná se v nekonečno, dotýkající se Boží přítomnosti.
Vypuštěný obláček dýmu bez ustání rozvíjí se a mění, aby pak, za chvíli, rozplynul se vůkol. Jako život. Můj i tvůj. A není v tom marnost a zklamání.
To Boží hra…

Kdo k Bohu má upřen zrak, ten jiskru v oku nosí. Jehož pohled na kráse zastaví se a dobré vyhledává. Problémy s lehkostí zvládá a úsměv, jak znamení Boží milosti, na tváři nosí. Jako poslední zemdlévá, však naději nikdy neztrácí.
Kdo k světu má upřen zrak, v jeho očích pusto a prázdno…

Z přebytků dává-li kramář půjčky a navrátit chce půjčené, nazývá se spravedlivým. Není vší, živící se jako parazit.

Kdo však půjčuje lichvu s mrzkým úrokem, zlodějem jest a jako nádor na těle, odřezán musí být.

Neboť hodnotu pak život člověka ztrácí a bída rozlézá se vůkol. Aj, požehnání spravedlivým…

Vlastnění lidí a věcí jest libé rozumu. Dar moudrosti jest libé srdci. Rozum jest těžkou nemocí a srdce silným lékem.
Lidé i věci jsou pomíjivé, však moudrost bez úhony přežívá věky.
Rozum vede k nespokojenosti a chtění. Srdce vede ke klidu a tichému štěstí.
Lidé a věci přináší starost a problémy. Moudrost nese na svých křídlech radost a lásku…