Zajisté přátel pár, každý má. Však poznat pravého přítele jest umění. Neb i nepřítel může státi na straně tvé v těžké chvíli, aby pak získav tvou důvěru, vaz ti srazil.
Přítel pravý moudře promlouvá věci, jenž nechceš slyšet, ale vrací tě k srdci tvému. Množí víru tvou a nese s tebou hříchy tvé…

Jak krajinami mnohými prošel jsem, tu všimnouti musel jsem si různého pokroku technického.
Jinak robená ocel, zvláštně upravené dřevo, jinojaké tkaniny, upravené nástroje na lehčí práci člověka.
Ne vše jest však vnuknutím Božím. I Ďábel přikládá ruku svou k dílu a vnukává vynálezy všelijaké. A tak rozlišování nápadů vnuknutých jest potřebno. V časech přicházejících, vylepšování bude tak veliké, že ani člověka ku práci nebude potřeba. A hlasy bláznů volati budou: Pokrok a zlaté časy nastávají…Však Ďáblova práce to jest.
Neboť člověk na hodnotě své tratit bude a za zpozlátkem blahobytu nemnohých, utrpení většiny lidí nastane. Bůh bude zapomenut a prádné životy žity…

V hudbě jest skrytý Boží hlas. Umí-li člověk naslouchati, lehko je srdci i rukám jeho. Oči zří vše krásnější a bol těla i duše je umírněný, nezřídka odchází neduhy úplně.
Boží hlas má mnoho podob – od zurčení potůčku, větrů, přes šumění moře až po hromy blesků šlehající oblohou.
Však v hudbě Boží hlas ponouká duši člověka k nápravě sebe a růstu v Duchu, k zaobírání se věcmi Božími.
Tímto jest hudba nedílnou součástí vzdělanosti každého člověka…

Člověk bez duševní vzdělanosti jest nevědomý, jak zvíře jen pro pudy žijící, emocemi nízkými cloumaný.
Člověk bez rukodělné činnosti, hlady strádá, oděvu nemá, po domovu jen toužíce, pod strom uléhá…
A tak jedno bez druhého nemůže býti.
Duševní vzdělanost i rukodělná činnost rovni si jsou a stejné úcty i odměny měly by bráti.