Vzdělanost jest právem a povinností každého člověka. Co však jest vzdělaností?

Utváření, budování, vzdělání člověka lepšího z toho kým byl. Ať činí ku většímu prospěchu všem. Neboť ku prospěch svůj se každý z nás narodil, v sobce se divoce vyformoval.

Vzdělanost začíná v srdci a končí v srdci. Rozum jest sluhou srdci.

Stane-li se rozum Pánem, život lidí ztěžkne k nesnesení.

Svět stejný jest. Jen zdá se jiný. Domov domovem jest, ač jeskyní či stanem, chalupou nebo zámkem.
Povoz povozem jest, ač dvoukolák, čtyřkolák, z hrubých dřev nebo kočár.
Oděv oděvem jest, ač suknice je kratší či delší, z hrubého plátna nebo sametu.
Tak forma doznává změn, však obsah jest stále tentýž.
Pokrok lidstva, ve změně člověka je dán. A změna člověka v jeho srdci spočívá…

Mnoho cest pamatují nohy mé. Je to snad údělem poutníků jako jsem já.

Nebýt na jednom místě, srostlý s rodným kusem země, nýbrž putovati z místa na místo a rozsvěceti naději v srdcích těch, jež uzráli k přijmutí.

Zanechav po sobě šlépěj lehkou v životech jejich a doufání, že nebyl a nežil jsem darmo.

A tak v srdci nosím domov. A v něj se uchyluji každý večer, ať mé tělo spočine kdekoli. Domov domovů. Nejbezpečnější a nejtišší ze všech…

Kdo jest moudrý člověk?

I kdybys všechny moudré knihy přečetl a slovo od slova se naučil, i kdybys vždy na každou otázku odpověď znal a ke každé příhodě vysvětlení měl, budeš stejně hlupcem jakož ti, co neví ničeho.

Neboť rozdíl mezi moudrým a hlupcem není v chytrosti, nýbrž v činech…

Moudrý koná, co zná. Hlupec o tom jen tlachá…

Křížalu jím z jablka loňského… jak sladký plod, když člověk trpělivý jest a čekání je přítelem jeho.

Tak i v životě je dáno:

Kdo trpěliv jest, počká na uzrání času svých věcí, sladké plody okusí.

Kdo však netrpěliv žene se za plody velkými a čerstvými, v brzku okusuje plodů kyselých a trpkých…